Arančin blok | ||||
O BLOKU | ||||
|
...a vlastně taky škola | 24.10.2014 | ||
Z mých předešlých zpráv se mohlo zdát, že většinu svého cambridgeského času trávím po tančírnách, hospodách a všelijakých roztodivných akcích, ale určitě ne na přednáškách a u matiky. Ovšem není tomu tak, proto teď obraťme zraky k Anglii akademické. Přednášky máme dvě denně, od pondělí do soboty včetně. V pondělí, ve středu a v pátek se učíme nejprv něco přes padesát minut o číslech a množinách, následuje stejný časový příděl pro vektory a matice. V úterky, čtvrtky a soboty začínáme diferenciálními rovnicemi, na něž po krátké přestávce navazují grupy. Ze čtyř přednášejících je právě jedna žena, a to zrovna na poslední jmenovaný kurz. Vypadá jako Němka, tváří se jako Němka, mluví jako Němka a je to Němka. Jmenuje se Julia Goedecke a chcete-li na dálku sdílet zdejší pozvolné noření do tajů grup, navštivte její blog http://juliagoedecke.wordpress.com/author/alqualin/. Na rozdíl od přednášek v něm lze přečíst, co píše. Ostatní přednášející jsou na tom s krasopisem lépe, ale to ještě neznamená, že by taky neměli své mouchy. U jedné takové si ovšem nejsem tak zcela jistá, je-li na straně vyučujícího, nebo na straně mé. Ten člověk totiž místo [element(s)] vyslovuje [eliment(s)], což mě kdo ví proč přivádí k naprostému šílenství, které je o to horší, že nás tento přednášející učí čísla a množiny, kde se elEments vyskytují pořád. Docela hodně se tady hraje na matematiku "čistou" a "aplikovanou". Všimněte si, že v denní dávce je vždy jedna přednáška z té a druhá z oné části studované vědy. V praxi to dělení znamená hlavně důraz na rigoróznost důkazů na jedné straně a upuštění od něj na straně druhé, což mě silou válečného praku z Pána prstenů vrhá do náruče matematiky čisté, protože nemohu přenést přes srdce, že někdo vydělí rovnici dx a říká tomu odvození. Během právě probíhajícího trimestru, který se nazývá Michaelmas (příští bude Lent a hitparádu zakončí Easter), máme ke každé přednášce dostat 4 example sheety, které během hodinových sezení probíráme s našimi supervizory. Na přednášky chodí matematičtí prváci z celé univerzity (to je zhruba 250 lidí), naproti tomu supervize jsou velmi komorní. Většinou jste na nich pouze vy, učitel a jeden váš kolejní spolužák. Já jsem zatím měla podobná sezení dvě, jedno se svým DoSem Andrásem Zsákem a jedno s Dr Essexem. Oba dva byli totiž natolik akční, že ještě než nám přednášející stihli dát example sheet 1, dostali jsme už od těchto supervizorů example sheety 0. První sezení nad celouniverzitně definovanými domácími úkoly mě tedy čeká příští týden. To ale pořád není všechno! Již zmíněná přemíra aktivity našeho DoSe totiž zapříčinila, že máme v Peterhouse každé dva týdny ještě přídavnou class na grupy. Dnes se konala poprvé a nebylo to špatné, ale já bych totéž potřebovala spíš u vektorů a matic.
Studovat matematiku na Cambridge ale neznamená jenom studovat matematiku. Znamená to třeba taky to, že kromě milionu mailing listů, na které jste se zapsali na Societies' Fairu, jste automaticky taky v maths-temporary-job-opportunities mailing listu. Před čtrnácti dny mi díky tomuto zařazení přišla pozvánka účastnit se placených psychologických studií zabývajících se autismem. Tak jsem se přihlásila. Po vyplnění vstupního dotazníku sestávajícího z mnoha otázek typu "Cítíte kolem sebe někdy bez zjevné příčiny přítomnost zla?" a "Vybízí vás pohled na tlustý huňatý koberec k tomu, abyste se zuli a chodili po něm bosi?", mi okno prohlížeče oznámilo, že jsem klasifikovaná jako schizotypy, což jestli dobře chápu je něco na půl cestě mezi schizofrenikem a psychicky zdravou osobou, a že jsem s díky zařazena do databáze (tato dvě sdělení nekorelují). Odbočme ale přece jen na chvíli od zdejší matematiky, nebo možná lépe: přesměrujme ji přívlastkem finanční. Byla jsem tázána, kolik tady tak zhruba stojí běžné věci. Rekonstruováno z účtenek a z paměti: pohled 40, 50 nebo 60p bílý talíř ve slevě £1.99 meruňkový croissant £0.99 jogurt jahodový 450g £1.60 (dva za £2.50, to byla neuvěřitelná akce) zubní pasta Colgate £2.50 (dvě za £3, yay!) horká čokoláda v blízké kavárně £2.70 (když tam s ní nechcete sedět, tak trochu levnější) 4 páry plastových chráničů na podpatky £9.95 prací prostředek na 24 praní £4.00 marmeláda z trhu £2.50 Ač to tak možná zrovna z těchto konkrétních čísel nevypadá (snažím se zaměřovat na Sainsbury's basic, live well for less), Cambridge je poměrně drahá. V jakýchsi novinách jsem četla, že je to dokonce nejdražší britské town (ano, trvejme na výrazu town, protože Londýn je přece jen asi Londýn), a vůbec by mi to nepřišlo divné. Oběd/večeře v dotované školní jídelně mě většinou stojí něco přes 4 libry, a to jsem krom imatrikulační večeře neměla ani jednou polévku. Není proto divu, že když jsem přišla do papírnictví Ryman a uviděla pytlík padesáti barevných bombiček do pera jen za £1.99, nemohla jsem odolat a nedoplnit mezeru v zásobách. Hned jak posléze dovzlínaly poslední kapky pražského inkoustu, vzala jsem ze sáčku jednu bombičku a jala se pokračovat ve psaní. Ale co to? Pořád to nějak nepíše... Zatřásla jsem perem a neslyšíc dobře známé kvrdlání plastové kuličky, došlo mi, že pořádně nezapadla dovnitř bombičky. To je ovšem lehká pomoc! Všechno jsem zase rozšroubovala, sáhla po mikrotužce, a popohnala kuličku dovnitř ostrým hrotem jiného pisátka. Jenže inženýr by ze mě asi nebyl, protože jsem se rozhodla kochat pohledem na celý proces, a skončila tím pádem se stříkancem zeleného inkoustu mezi očima. Nevěděla jsem honem co dělat. Hrálo se o drahocenné vteřiny, jenže ruce jsem měla nejen od poslední jmenované akce taky poněkud zamazané. Nakonec jsem se rozhodla použít lihového roztoku proti plísním, který sice celkem pálil, ale jako odličovač fungoval perfektně. Výsledek nebyl dokonalý, ale nevadí, říkala jsem si, stejně už jdu jenom na večeři, kde si toho v tom šeru stejně nikdo nevšimne. Ale chyba lávky, neuvědomila jsem si, že je ten večer taky úvodní společenské setkání Trinitské matematické společnosti. Nedalo se už nic dělat, po večeři jsme se Faaiz, já i moje pobledlá inkoustová ozdoba vyrazili družit do nejbohatší cambridgeské koleje. Jak jsem to tam ale potom viděla, nebylo by asi vadilo ani kdybych si místo snahy o smytí zelených skvrn ještě přidala pár červených. V ne příliš velké místnosti postávalo několik skupinek rozprávějících lidí, z nichž nemalou část tvořili studenti čtvrtého ročníku aneb Part III (logické, že? já jsem totiž Part IA a příští rok budu teprv IB), což implikuje větší podíl podivínů, neboť do čtvrťáku se pouští jen nejlepší (zhruba) třetina ročníku. Krom toho byla většina matematiků trinitských, což taky zaručuje posunutí poměrů, neboť tato kolej je vyhlášena nejpřísnějšími přijímacími požadavky. Brala jsem si sýr a kousky baget a připadala jsem si mezi svými. Byla jsem taky vícekrát tázána, jaká je moje zdejší adresa, tak prosím: Peterhouse, Trumpington Street, Cambridge, CB2 1RD (fajnšmekři ještě mohou dodat Cambridgeshire). Zrovna dnes mi na tuhle adresu přišel dopis, že koukáním na televizi po internetu riskuju pokutu 1000 liber. Už na obálce je psáno: Getting caught? It's just not worth it. Trochu jsem se styděla mít tenhle nápis položený na tácu s večeří, ale zároveň jsem si připadala natolik nevinná, že jsem ho tam nechala. Po důkladném prostudování psaní, ve kterém se mi oznamovalo, že můj případ začal být oficiálně vyšetřován, jsem došla k závěru, že si nevinná nejen připadám, ale dokonce jsem. K mému úlevnému překvapení stačilo po tomto zjištění jen vyplnit na internetu jakési čestné prohlášení a prý mám nejmíň na rok zas pokoj. No to mi ta Pardubická teda dala... Už mám tanečního partnera! Jmenuje se Christian a je to Němec. Dnes (nebo teď už technicky vzato včera) jsme nebyli na tréninku, protože měl setkání Bill Gates stipendistů. Až do velmi nedávného nedávna jsem o takovém stipendiu vůbec nevěděla, ale zrovna teď mi o něm vykládal jeden Slovák, který ho nedostal. Prý se to uděluje ročně padesáti americkým a padesáti neamerickým graduate studentům, takže asi tančím s docela hustým člověkem. Však mi taky hned na prvním společném tréninku povídal: "A kdybych dělal něco špatně, hned mi to řekni. Buď upřímná. Já jsem Němec, takže to bude přesná a tvrdá práce," zdůrazňoval svá slova ostrými gesty. Potom se se mnou rozloučil s tím, abych si do příštího tréninku nezlomila nohu. Myslím, že to měl být vtípek. Na německý humor si asi budu chvíli zvykat... Mám z Christiana pocit ne zcela nepodobný tomu, který měli hrdinové filmu Kokosy na sněhu ze Švýcarů. "Víš, co udělá Švýcar, když uvidí hezkou holku? Řekne ein, zwei, drei a přejede ji bobem." Protože jsem to minule možná trochu nepochopitelně zamotala (asi proto, že to i teď mám sama pořád trochu zamotané), tak jen rychlé shrnutí: CUDT sestává ve skutečnosti ze tří týmů - beginners, development=second a first. Těsně jsem se nedostala do first, ale to ještě neznamená, že nemůžu tancovat, a dokonce soutěžit za Cambridge. Tenhle rok pravděpodobně strávím v development teamu, můj tanečník byl loni v beginners. Kdo nestojí o soutěžní tancování, může v rámci CDC chodit i do jakýchsi tanečních. Pro každého nadšence je ale někde nějaké místo. Cambridge je sice rozlohou malá, ale snadno dostupnými příležitostmi předčí snad i Prahu. Pro české publikum, z městečka šancí Aranka Hrušková |