Arančin blok
O BLOKU

2019
2018
2017
2016
2015
2014
2012

rss
Jdeme do finise 7.8.2012
Zdravim z posledniho tydne SUMaCu!

V nedeli jsme odpoledne poradali nase soukrome olympijske hricky. Soutezili proti sobe dva tymy: Seniors a Juniors. Nazvy jsou odvozeny od pojmenovani studentu urcitych rocniku stredni skoly a ja si vlastne mohla vybrat, za koho budu hrat, coz mi umoznila rozdilnost ceskeho a americkeho vzdelavaciho systemu. Diky tomu, ze jsem stravila plnych jedenact let ve skolnich skamnech, mam pravo zvat se seniorem. Na druhou stranu mi ale jeste zbyvaji dva roky na stredni, tedy jsem nepopiratelne junior. Rozhodla jsem se soutezit za posledne zminene a to v discipline zvane chicken fight. Nikdy predtim jsem o tom neslysela, nikdy jsem to nevidela, ale popis se mi zdal docela pritazlivy, tak jsem to vzala. Jde o hru veskrze jednoduchou: stoupnete si na jednu nohu, druhou si oprete nad koleno prvni a kolenem druhe se snazite shodit protivnika na zem nebo alespon na obe chodidla. Na vlastni oci mi bylo tento souboj sledovat prvne nekolik malo vterin predtim, nez jsem sla na plac, ale stacilo to. Narovnala jsem se, nasadila nebojacny vyraz a vesla do kruhu vytvoreneho prihlizejicimi ucastniky SUMaCu. Proti me stanula pohledna sikmoocka a zdalo se, ze se taky neboji (jinymi slovy to vypadalo, ze prvni cast moji taktiky na ni fungovat nebude). O to vic jsem ale nadmula hrud a na povel "go" jsem vyrazila do utoku. Netrvalo dlouho a cernovlaska byla porazena, me druzstvo jasalo, obehla jsem vitezne kolecko a cekala na dalsi vyvoj souteze. Abych se tady nepoustela do zbytecnych fabulaci, priznam rovnou, ze si nejsem moc jista, jakym systemem ten turnaj vlastne probihal. Vim jen, ze dohromady soutezilo 8 lidi - 4 chlapci a 4 devcata - a ze ja jsem byla povolana jeste jednou, protoze druha dvojce divek skoncila s opacnym vysledkem, a tak bylo nutno rozhodnout, kdo je tedy vitez (asi). Zkratka jsem podruhe vstoupila na vyhrazeny kus prikladneho travnicku pred French housem a tentokrat se proti me postavila vitezka predesleho souboje, Asiatka Joselyn. Podporovana krikem sveho druzstva jsem ji pohledla do tvare a zjistila, ze i ona vypada odhodlana vyhrat. Po chvili skoncil zapas nerozhodne, a tak byl dan prostor chlapecke dvojci, po ktere jsme Joselyn a ja sly znovu zkusit sve stesti. "Ready?" ptal se Silas a stihla sikmoocka odpovedela pomrkavajic mym smerem "No, but..." V tu chvili jsem vedela, ze mam vyhrano. Za kriku prihlizejicich jsem dosahla sve druhe vyhry, Joselyn se uklidila z ringu, me druzstvo opet jasalo. Zaricela jsem v odpoved, sla si s kazdym placnout a pokracovali jsme dalsimi disciplinami. Uz pred chicken fightem probehl beh do kopce a pretahovani s lanem, ted nas cekalo hazeni balonku s vodou, beh do schodu, jezeni slanych susenek na cas, chytani hroznoveho vina pusou, zavody v chuzi, paka a mnoho dalsiho, ale ja uz v nicem nesoutezila, a tak jsem ani vetsine veci neprihlizela, protoze jsem jako obvykle nemela hotovy svuj Problem Set a docela jsem stala o to ho dodelat (coz se mi stejne nepodarilo, ale to uz je jiny pribeh).

V pondeli jsme jeli do Palo Alta na veceri, popr. nejake nakupy. Podle uprednostnovaneho druhu jidla jsme se rozdelili do dvou skupin - ja skoncila v podstatne mensi cinske veganske, protoze sushi me lakalo asi jako kapra slunna louka. Vyplazla jsem 13 dolaru za veceri plnou tofu, soji a ryzovych nudli, behem ktere jsem pila jen vodu. Jidlo je tu jedna z drazsich polozek... Kolem a kolem jsem ale byla spokojena. Jedina vec, se kterou jsem spokojena nebyla Maria. Tato rozmila slecna oznamila na nedelnim housemeetingu, ze do Palo Alta pojedeme v pet hodin, a tak jsem si v pondeli v pul pate v klidku vlezla do sprchy a kdyz jsem z ni o deset minut pozdeji vychazela, prekvapil me zezdola neprijemne znamy krik oznamujici, ze vsichni, kdo chteji do naseho nejblizsiho mestecka, odchazeji PRAVE TED. Rychlosti blizkou rychlosti svetla jsem ze sebe shodila mokry rucnik, nabrala jsem penezenku a mobil a dobehla k domovnim dverim. Za chvili jsme stali na autobusove zastavce a cekali na spoj, ktery nedlouho po nasem prichodu prijel. Kdyz jsme ale dojeli do vytouzeneho cile, ukazalo se, ze Maria spolu s nekolika dalsimi counselory tento bus nestihla a musime na ni pockat. Nakonec jsem si rikala, ze jsem radsi mela zustat ve Stanfordu, ale vsechno spatne je k necemu dobre - aspon jsem zjistila, ze Einstein byl taky vegetarian (prinejmensim to psali na zdi v tom veganskem podniku, kam jsme sli na sestidolarovy zakusek).

Dnes jsme meli posledni class s Rickem, dostali jsme posledni Problem Set, a tak uz mi zbyva jen predelat muj research project, protoze jsme s Mitchem zjistili, ze se nam ponekud prekryvaji temata. Nejak to nase TA uplne nezvladla, rekla bych...

Za chvili nas ceka Talent show, na ktere budu hrat na klarinet s klavirem a s prickou, tak mi drzte palce, je to ponekud na vode a neladi to. Ale co - budu nasledovat americke heslo HAVE FUN a ono to nejak dopadne.

Mejte se krasne v nasi mile zemi a pozdravujte ji,

A*