Arančin blok
O BLOKU

2017
2016
2015
2014
2012

rss
Jak na me svitilo svetlo 4.8.2012
Zdravim po delsi odmlce ze Statu!

Od posledniho psani jsem nasbirala tolik materialu, ze ted nevim, kde zacit... Tak do toho proste skocme po hlave.

Ve ctvrtek dopoledne nam ve French housu vypadl proud a nahodili ho zase az vecer. I kdyz uz se pak ale dalo rozsviti, nedalo se jit na internet, protoze pocitace si asi nepritomnost napajeni vzaly osobne. Silas ale vsechno zaridil tak, abychom se uz v patek mohli zase pripojit, protoze hodne lidi potrebuje internet pro svuj research project. Ja se mezi ne nastesti nepocitam, protoze Maria nam vsechny mozne podklady poslala uz prvni zdejsi patek a ja si je uz prvni zdejsi patek vytiskla. Co jsem si ale nevytiskla, byl zbytek Nesnesitelne lehkosti byti. Nosila jsem u sebe jeji prvni polovinu, kterou jsem docetla zrovna ve ctvrtek a fakt, ze se k pokracovani mozna jen tak nedostanu drasal me ctenarske srdce. Tak jsem sla resit Problem of the Day, ale vyresila jsem spravne jen pulku. Doted si nejsem moc jista, co vlastneno bylo mineno tou druhou... Poprve za letosni SUMaC se stalo, ze se ke spravnemu reseni propracoval jen jeden clovek, a to sice brylaty Asiat Ernest.

Ve ctvrtek se ale neodehral jen vypadek proudu, ve ctvrtek jsme taky meli bonfire - rozumej "neco jako taborak". Dosli jsme pres ctvrt kampusu k vyschlemu jezeru, rozdelali ohen v peclive vystavenem a bezpecne ohrazenem ohnisti a opekali na nem marschmallows. Kdyz uz meli vsichni sve preslazene zaludky jeste o kus preslazenejsi a bylo jasne, ze ted chvili kolem ohne tlacenice nebude, zacla spontane zabava, kterou bychom kolem evropskych ohnist hledali marne - zcela vazny freestyle rap. Prepobrnikem v teto discipline je nas hubeny americky Filipinec, ktery nosi ve svem kapesnim volatku podkladovy rytmus, aby ho mohl kdykoli vytahnout a vplest do nej par bystre vymyslenych popisu prave se dejici situace. Krom Iana se o svuj freestyle pokousel i Shyon nebo Silas a musim priznat, ze jsem citila jakesi zadostiucineni, kdyz jsem nemohla Zootino snazeni nazvat ani naznakem rapu - tahle slecna je totiz podle me i na americke pomery prilis sebevedoma; uz to neni ani vtipne, ani elegantni, ani pritazlive, uz mam jen chut ji jednu vrazit.

Krom freestyle rapovani je tu oblibena jesta jedna zabavicka, na kterou jsem v nasich zemich nikdy nenarazila, a to spotlights. Spotlight probiha tak, ze jeden z obyvatelu French housu se na housemeetingu postavi doprostred krouzku ostatnich, strucne se predstavi a pak odpovida na otazky, jez jsou mu kladeny spolufrenchhousniky. Takoveto jedno predstaveni trva asi ctvrt hodiny a na zacatku mi prislo ponekud namyslene se do nej prihlasit, ale tady to tak nikdo nebere a nakonec mi prijde, ze je to docela prijemna cesta, jak se blize seznamit s lidmi okolo. A tak jsem se po dlouhem vahani vcera napsala na nejblizsi mozny vecer, tzn. rovnou vcerejsi. Trochu jsem se obavala otazek typu "Co byl nejsmutnejsi okamzik tveho zivota?", "Kdybys mohla zopakovat jeden den ve svem zivote a zmenit ho, ktery by to byl?" nebo "Ceho ve svem zivote nejvic litujes?", ale nastesti takova prisla jen jedna, nanejvys dve. Prvniho jsem vyvolala Petera, ktery me poprosil, at neco zazpivam. "Ano! A cesky," kriceli ostatni. Cekala jsem tento pozadavek, a tak uz jsem si dopredu vymyslela, s cim prijdu - zazpivala jsem Esce som sa neozenil, uz ma zena bije. Ve druhe otazce se Sam zeptal, o cem byla prave predvedena pisen. I s touhle moznosti jsem tak trochu pocitala, ale uz mene, nicmene neobratnost meho prekladu se stejne ztratila v salvach smichu. Dal uz to bylo vice mene jednoduche. Oblibene anglicke slovo? Jake to je zit v Ceske republice? Kdyby sis mohla vybrat, co bude po smrti, co by to bylo? Nejstastnejsi vzpominka? Kdyby sis mohla vymenit telo s kymkoli v mistnosti, kdo by to byl? (...to je otazka opakovana snad pri kazdem spotlight) Kdyby sis mohla naplnit vanu cimkoli bys chtela, co by to bylo? Chtela bys pristi rok znovu prijet na SUMaC? Odpovidala jsem, jak jsem mohla a jeste druhy den jsem si nebyla jista, jestli jsem nebyla prilis neosobni a nelaskava, ale kdyz ono je to tak snadne vedle vsech tech mistnich holcicek... Radsi jsem o tom prestala premyslet a vydala se s ostatnimi na vylet do Exploratoria.

Exploratorium, to vam je takova obrovska hala, do ktere je natesnano neuveritelne mnozstvi uzasnych ineraktivnich hracicek. Prirovnani se da snadno najit u ceskych IQ parku, ale nejsem si jista, kolik z vas je zna. V Exploratoriu (potazmo IQ parku) si clovek hraje, objevuje, osahava a divi se. U kazdeho exponatu je vysvetleno, proc se chova prave tak a ne jinak, a prozkoumavanim vseho muze stravit mnoho hodin (v pripade vystavy tak velke jako tady) jak petilete dite, tak zraly padesatnik. Abych byla konkretnejsi, v dnesnim odpoledni bylo mozne zkoumat ruzne druhy viru a svetel, clovek si mohl v kazdou celou hodinu zajit na ukazku pitvani kravskeho oka, nebo kdykoli navstivit cast venovanou zvuku (skladani zvukopuzzli pocitam k nejlepsim dnesnim zazitkum). My jsme si jeste navic objednali ne uplne kratky cas v casti zvane Tactile dome. V teto ohranicene casti Exploratoria je prosim uplna tma. Ale jako proste uplna. Prochazite/plazite se/splhate skrz naprosto neznamou drahu, vse objevujete jen hmatem a sluchem (chuti by to asi taky slo, ale to myslim nikdo nezkousel) a je to skvely! Prosla jsem to trikrat, pak jsme museli pustit dalsi skupinku.

A tohle bude asi prozatim konec meho psani, jelikoz me volaji na tanecni vecer.

Mejte se krasne, uz se docela tesim za vami domu,

A*

P.S. Zapomnela jsem do Who is Who zapsat jednu z nepominutelnych postav meho zdejsiho pobytu a to sice Maxe. Zde ho tedy mate:

Max

Tento chlapec je patrne se svymi patnacti roky nejmladsim ucastnikem letosniho SUMaCu. Priletel ze Svycarska i s bratrem a maminkou, se kterou jsem mela tu cest vest kratky rozhovor pri welcome dinner. Povidala, ze si ho jeste netroufla poslat letadlem samotneho, ale zpatky uz to bude muset zvladnout sam. Max z nejakeho duvodu neuveritelne sisla. Nekdy se mi zda, ze je to mozna proto, ze ma zcasti ochrnuty jazyk, ale jiste to nevim. Co se jeho ust tyce, vim na 100% jen to, ze si pred ctrnacti dny vytahl lizatkem korunku a musel k zubari. V mnoha vecech tykajicich se obycejneho prezivani ve spolecnosti ma stejny nazor jako ja - takovy evropsky. Ac to mozna nevi, znamena pro me spriznenou dusi, ktera taky nema rada Marii a ktere vadi cely den jen sedet a jist a sedet a jist. Max mluvi bez potizi anglicky a od zari nastupuje krom posledniho rocniku stredni skoly taky na univerzitu - neptejte se me, jak je to mozne.