Arančin blok
O BLOKU

2017
2016
2015
2014
2012

rss
Mám českou klávesnici - všimli jste si? (: 19.7.2012
Stalo se, co se stát muselo. Nabrala jsem první kilo. Není tu sice váha, ale protože se cítím těžší asi tak o pět, bude jedno nejspíš pravdivé. A jak se to děje? Inu, velice snadno. Tady jsou totiž nejen snídaně, ale i obědy a večeře v podobě švédských stolů. A když člověk vidí všechnu tu spoustu možností, tak přestože třeba nemá až zas takový hlad, nabere si dva plné talíře, protože chce všechno zkusit (+ tamto bylo dobré posledně, tak to musíme zopakovat) - alespoň takhle to platí pro mě. Když připočteme, že celé dopoledne člověk sedí ve třídě a učí se a valnou část odpoledne sedí ve French housu a řeší Problem Set, není logicky jiná možnost, než (v nejlepším případě) pomalu, ale jistě nabírat. A tak jsem včera hned po výletu do Palo Alta na speciální jogurtovou zmrzlinu, začla s programem "v nejhorším případě se do Čech vrátím o kilo těžší, než jsem odjela". Protože naši counseloři nejspíš ve vzduchu ucítili rebelii, zdůraznili na večerním housemeetingu, že nejen v jídelně je jídlo, ale i naše French-housová lednička je plná a čeká jen na nás. Nikdo nechce, abychom tu hladověli! Proto prý choďme do ledničky, kdy je nám jen libo a pro co chceme. Jak vidíte, bude to ještě těžký boj...

Teď mě napadá, že jsem vám ještě nenapsala, jak tu bydlíme. Samozřejmě, jak bylo zdůrazněno už dopředu, chlapci a dívky jsou ubytováni v naprosto jiných podlažích. Protože jsme v emancipované Americe, dívky obývají poschodí třetí a čtvrté a chlapci první a druhé. Pokoje jsou po dvou, po třech nebo po čtyřech. Já jsem se dostala do dvojáku a pravděpodobnost neselhala - spolubydlící je šikmooká. Jako všechny zdejší dívky (neb Karen bydlí v Texasu) je poněkud afektovaná a vzdechy "Oh my goood" používá poněkud častěji, než mi přijde přiměřené, ale ať si... Včera jsem poprvé od Ostravy vytahla klarinet a když později Karen přišla do pokoje a uviděla ho pod mou postelí rozložený, neubránila se obdivně ohromenému výkřiku "Ooh, you are playing the oboe! That´s sooo cool!" No, aspoň si ho nespletla s hornou - to už se mi myslím taky někdy stalo.

Karen je ovšem spíše hudební výjimkou, protože jak tak pozoruji, většina lidí tady má k hudbě blíž než dál. Nejeden účastník obstojně hraje na klavír (jednomu jsem strčila doprovod k mému Korsakovovi, ale zatím na to myslím peče), jednu slečnu jsem slyšela cvičit na příčku a hoch z Chica dokonce zpívá v tamní opeře.

Stanford je univerzitní kampus, tzn. nejsou tu skoro žádné obchody, jen koleje, jídelna, učebny atd. Nejsou tu skoro žádné obchody, až na bookstore. Zvenku nevypadá nijak nápadně a název bookstore taky není zrovna nejlákavější, ale říkala jsem si, že se tam půjdu podívat - pravděpodobně budou mít i nějaké ty tužky, pohledy... A tak jsem tam včera zašla. První dojem bych přirovnala asi k pocitům Harryho Pottera, když poprvé sahl do Hermioniny zvětšené kabelky. Vážení - BOOKstore? Anything-you-can-think-ofstore by bylo mnohem přesnější. Pravda, na hadry to není (pokud nepočítáme mikiny, kšiltovky a tepláky jakéhokoli střihu a pokaždé se Stanford logem), ale jinak tam seženete opravdu všechno. Kdyby kdokoli z vás toužil po jakékoli anglické knížce, stačí říct. Kdyby kdokoli z vás toužil po izolepě s nejrůznějšími úžasnými vzory (která mě obzvlášť zaujala), stačí říct. Kdyby kdokoli z vás chtěl cokoli od Applu, Macu nebo já nevím čeho, pravděpodobně to tu bude levnější. Dnes jsem si tam byla koupit nějaké psací potřeby a určitě se ještě vrátím - přinejmenším abych dokončila prohlížení možností(:

Protože jsem ještě v podstatě nezačla řešit dnešní Problem Set (a máme zrovna čtvrt na deset, hmmm - dnešní se ale naštěstí odevzdává až v sobotu), musím pro tuto chvíli svou zprávu možná trochu v půlce utnout, ale nebojte se, pokračování bude. Mějte se krásně, já se taky vynasnažím(:

A*

P.S. Měla jsem chybu v úterním Problem of the Day, ale za včerejší mám bod a dnešní snad taky vyjde, tak mi držte palce...